„Nikdy neříkej nikdy“.
V říjnu 2016 jsme si řekli, že „na Madeiru pojedeme třikrát a dost“, protože pak už tam asi nebude co objevovat. Takže jsem se tehdy s kouzelným ostrovem rozloučila, poděkovala mu za všechny dary a kouzla a řekla si, že ho budu uchovávat ve svých krásných vzpomínkách.
Jenže!
Taky kdysi kdosi prohlásil: „Všechno je jinak“.
Bylo.
Nezájem o ostrov snů trval pouhé tři roky. Pak to začalo jako vždy: „Budete ještě pořádat Madeiru? Jela bych…“
S pokornou omluvou prohlašuji, že bylo nehorázné a troufalé tvrdit, že po třech návštěvách nemá Perla Atlantiku co nabídnout! Tam je totiž tolik krás, překvapení, nových podob, skrytých tajemství, že to člověka dokáže okouzlit pokaždé!
Tentokrát byla naše skupinka šestičlenná.
Oproti jiným ročníkům, kdy to ve skupinových kartách oplývalo poháry a rozbouřenými emocemi, ukázaly se naše letošní karty v úvodu totálně „pohárů prosté“. Zato holemi a pentakly to oplývalo a přímo přetékalo!!! A tak není divu, že jsme si přírodních krás, kulinářských skvostů a nádherných výletů po souši i oceánu užily opravdu do sytosti.
To však neznamená, že bychom zapomněly na pravidelná nahlížení do „zrcadel duše“.
To ani náhodou!
Naopak – krásně jsme v této komorní a intimní skupince zvládly probrat a vyčistit dost náročná osobní témata. I na večerní rituálky došlo.
Každá z nás si z karet vylosovala Svůj den a zbytek skupiny vždy tuto „oslavenkyni“ obdarovával svou pozorností, péčí a karetní výklady směřovaly pouze k té jedné jediné.
Znovu jsem si s povděkem uvědomila tu obrovskou sílu ženské vzájemné podpory, která dokáže s nesmírnou empatií, laskavostí a jemností přiložit hojivý balzám na ta nejzranitelnější místa!
Co všechno jsme si na osmidenním zájezdu na ostrov snů dopřály?
Prožily jsme toho skutečně hodně a bylo vidět, že nás to opravdu moc bavilo, neboť v tom tempu a nabitém programu se neprojevila téměř žádná únava…
Hned druhý den po příletu jsme se vydali prozkoumat hlavní město Funchal (v překladu „fenykl“), navštívily jsme tropickou zahradu, na jejíž vznik i růst jsme přímo na místě vykládaly karty – což si samozřejmě vyžádalo nejednoho zvídavého turistu. Stihly jsme projít centrum města, obdivovat Funchal z lanovky a také ochutnat spousty labužnických místních dobrot.
Další den jsme odpočívaly u oceánu, ale hned ve čtvrtek jsme vyrazily na celodenní výlet po východní části ostrova. Tam jsme nakoukly do fabričky na výrobu proutěných výrobků, prošly se podél místních levád a po cestě jsme se seznámily s ptáčky, kteří jsou zvyklí zobat zrníčka turistům přímo z dlaně. Tedy, pokud jim je na natažené ruce nabídnou a chvilinku vydrží nehnutě stát.
Také jsme se prošly po nejvyšších horách, ale tam nás málem odnesl silný horský vítr, a tak jsme spěchaly zase do tepla.
Večer se na terase našeho hotelu slavila svatba. A když se tady slaví svatba, hotelový kocour Oscar dostane motýlka (to, aby každý věděl, že regulérně patří mezi svatebčany) a pak skoro všichni tančí. I číšníci se svými tácy…nesou vám nápoje a najednou vyšvihnou taneční kreaci. Miluju tuhle jižní ohnivou krev!!
Další den jsme vyrazily na katamarán.
Doufaly jsme, že potkáme hravé delfíny, ale asi na nás neměli náladu. Připlulo nám však ukázat své ploutve několik velryb a pak jsme se vykoupaly u nejvyššího madeirského útesu – to bylo přímo pohádkové!
Nechyběly mořské plody v místní restauraci. Dopřály jsme si skvělý oběd v „umělecké uličce“ s nádherně malovanými dveřmi.
Aby toho nebylo málo, v neděli jsme se vydaly na další celodenní výlet, a to tentokrát po západní části ostrova.
Včera jsme se pod útesem koupaly, dnes z něj koukáme dolů. Vodopád, lávové koupaliště s ohromným vlnobitím a k obědu madeirská espada (ryba s banánem), mňamka.
A skvělé madeirské vínečko samozřejmě!
Na závěr prohlídka lávové jeskyně a promítání filmu o vzniku ostrova.
Večer jsme pak u karet nostalgicky pozorovaly nádherný západ slunce – další den se už totiž budeme balit a domů se nám vůbec, ale vůbec nechce!
Co se dá dělat. Uteklo to jako mrkem oka, jak říká jedna moje ukrajinská známá…
Hned na začátku zájezdu jsme se vzájemně propojily přes WhatsApp, abychom si mohly posílat fotky a důležité zprávy. Ačkoli jsme už dva dny doma, stále mi na mobilu cinkají vzkazy typu: „Bylo to tak krásný, holky…jsem pořád srdcem na Madeiře!“
Tak si teď alespoň s láskou a nádhernými vzpomínkami prohlížíme fotky.
O BRIGADA, MADEIRA! 🙂