Mám doma knihu od Julie Cameronové s názvem Umělcova cesta. Kniha obsahuje krom jiného dlouhodobá cvičení, která
Co jsou ranní stránky?
Jde o to, že si každé ráno po dobu devadesáti dní přivstanete minimálně o půl hodiny dříve, ještě rozespalí nahmatáte blok a propisku a napíšete tři stránky nepřerušovaného toku svých myšlenek. Stránky po sobě nečtěte, pouze na konci skončete pozitivním prohlášením a text vyhoďte nebo spalte..
Zjistila jsem, že ranní stránky nejen uvolňují projev „vnitřního umělce“, ale umožňují více poznat sebe sama a pomáhají dokonce zvládat i deprese.
Zkoušela jsem toto cvičení v době, kdy jsem se každé ráno probouzela s pocity klasicky „depkózními“: nechuť do čehokoliv, otrávenost, smutek, úzkosti a podobné lahůdky…
Coby numerologická jednička disponuji silnou vůlí, tudíž jsem systematicky vstávala denně dříve o celou jednu hodinu, abych se do procesu pustila. Zpočátku sice mé ego vzdorovalo, a tak prvních pět řádků obsahovalo jednu dlouhou větu: „Nic mě nenapadá, nic mě nenapadá, nic mě nenapadá…“, ovšem, když se hráz protrhla, propiska nestačila kmitat!
Velmi často celý tento proces provázel vztek, lítost a potoky slz a byla jsem docela ráda, že se nedoporučovalo text po sobě číst. Nebylo tam totiž mnohdy nic moc příjemného, milého ani slušného…
Bylo však úžasné, že když jsem skutečně poctivě a bez cenzury na papír vysypala všechno to své smetiště, kterým byla má hlava zaneřáděná, negativní myšlenky i pocity se proměnily v pozitivní samy od sebe!
Do nového dne jsem pak vstupovala s úlevou, uvolněním a optimistickým naladěním a říkala jsem si, že psaní těchto stránek je fakt skvělá ranní mentální (i emoční) hygiena a bylo by dobré ji přidat k čištění zubů, tělesnému cvičení nebo ranní sprše.
Jenže…důslednost bohužel mezi mé přednosti nepatří, a tak se k ranním stránkám vracím vždy podle své vnitřní potřeby.
Při tarotových rozborech doporučuji tento „zázrak psaní“ vždy, když ve výkladu vyjde některá z tarotových karet mečů. Především u osmičky či devítky mečů, kdy nás destruktivní myšlenkový chaos dovede spoutat a sevřít strachem nevídaným a často naprosto nelogickým.
Jako první pomoc je pak velmi užitečné zastavit se, vzít papír a tužku a začít své myšlenky zaznamenávat.
Kouzlo psaní a zaznamenávání myšlenek na papír (pokud neradi píšete, klidně zkuste diktafon, je to stejné) vnímám v tom, že když neuchopitelnou myšlenku „zmotníme“ v písmena či vyřčená slova, máme možnost ji uvidět z jakéhosi odstupu a racionálně posoudit, zda je pravdivá a zapadá do současné situace či ne.
Je totiž neuvěřitelné, kolik se toho denně v naší mysli odehrává, kolik myšlenek vzniká v nás samotných a kolik různých názorů přijímáme zvenčí! Asi by bylo zajímavé občas se zastavit a ta svá slova, poznámky, věty a postřehy v naší hlavě začít jen tak pozorovat jako oblaka, která plují po obloze.
Doporučuji k vyzkoušení, je to často docela zábavné!
Takže – chvála psaní! Je to skvělá terapie a jedna z užitečných forem sebepoznávání.
A až půjdete kolem papírnictví, nezapomeňte doplnit svou zásobu bloků a propisek! Mějte je v případě potřeby vždy po ruce, aby vaše dny byly stále radostnější a pohodovější!
S láskou Sophie