Iluze. Je to velké téma. A má tolik, tolik podob…
Od těch nejnevinnějších až po ty zásadní a osudové. Pravděpodobně budete vědět, o čem mluvím.
Ať už jde o to, že si vezmeme do převlékací kabinky sukni o dvě čísla menší (vždyť přeci nemůžu mít velikost čtyřiačtyřicítku!!!) nebo že nám ještě nedávno po uši zamilovaný partner sdělí: “Víš, už to mám jinak. Beru tě jako kamarádku.”
“On to tak nemyslí!!!!”Vyhrkne bleskurychle naše vnitřní část, která nás hodlá uchránit od bolesti.
A už v tom jedeme, už se v tom vezeme.
V iluzích…
Jasně, že to tak myslí! Naprosto vážně to myslí.
Víte, dlouho jsem byla odborníkem na lakování věcí narůžovo, na zametání problémů a nepříjemností pod koberec. O bolesti nemluvě.
Co si budeme povídat – tohle nikam nevede.
Při posledním nedávném setkání s paní Iluzí jsem si řekla, tak jo. Ať to bolí jak to bolí, jdu do toho!
Už mě přestalo bavit něco si namlouvat, položím se do toho naplno a probolím se k pravdě.
Už to fakt postaru nechci.
A tak jsem si sedla do lesa k potůčku a zaměřila se na své emoce s tím, že tentokrát uhýbat nebudu. Ve svém těle jsem procítila přesně to místo, kde jsem psychickou bolest vnímala nejvíc.
Měla jsem pocit, že mi pukne srdce!!!
Nepuklo.
Stalo se něco jiného.
V okamžiku, kdy jsem si myslela, že intenzitu té bolesti nevydržím, nastala změna. V mém nitru se rozhostil klid a nevýslovné blaho. Pohoda, plynutí, radost, nekonečná úleva…
Přehouplo se to jinam.
Doteď ten proces nechápu. Ale nemusíme přece všemu rozumět. To ostatně ani není v naší moci.
Stačí přijmout fakt, že něco funguje. A tohle zafungovalo.
Zřejmě šlo o Kouzlo Přijetí, Kouzlo Pravdy, Kouzlo Prozření.
Anebo spíše o ochotu prozřít…neboť setrvávání v iluzích nám často přijde tak sladce nádherné!
Jenže pak to probuzení…
Úžasné na PROZŘENÍ je to, že si pojednou začneme klást úplně jiné otázky: “Jo, tak takhle to tedy je!? Proboha, na tomhle jsem lpěla? O to jsem usilovala? To snad ne…”
Je to vážně někdy sranda.
I když…v okamžiku, kdy je díky silné vrstvě emocí naše vnímání iluzorní, to jako sranda rozhodně nevypadá.
Proto – nepotlačujme emoce.
Ventilujme je, uvolněme. Dovolme jim projevit se.
Někde jsem slyšela, že my ženy bychom měly plakat alespoň jednou denně. Souhlasím. Měly bychom v rámci hygieny skrze své slzy neustále čistit své vzácné vnitřní světy. Nenechávat v sobě ten emoční balast a odpad, který z okolního světa díky své citlivosti “chytáme”.
Nejsme popelnice.
Jsme vzácné a cenné bytosti. Všichni.
No jo, řeknete si teď. Ale já často nerozpoznám, že si dělám iluze. Mám za to, že je to v tu chvíli pravda.
Asi tušíte, co vám odpovím. 🙂
Ano, správně. Vezměte si do ruky své karty a zamíchejte je.
Zaměřte na situaci či vztah, který vás zajímá a položte níže uvedené dvě otázky.
Výklad ILUZE A PRAVDA
1. Která karta symbolizuje mé iluzorní vnímání situace nebo vztahu – karta iluzí
2. Která karta symbolizuje skutečnost – karta pravdy
Pokud díky vytaženým kartám zjistíte, že skutečně plavete v řece iluzí, pokračujte dále.
Výše uvedené karty nechte na stole a bez dalšího míchání se ptejte:
3. Jaké je téma mých iluzí? Co je pod mou potřebou sám (sama) před sebou skrývat pravdu?
4. Co s tím? Jak se mám ke své situaci postavit, abych ji uzdravil(a)?
A ještě jedno doporučení. U skutečně zásadních situací výklad raději konzultujte s kamarádkou nebo odborníkem. Interpretace karet bude objektivnější.
Dělám to taky tak. Znám se. 🙂
Přeji vám krásný pravdivý čas!
S láskou Sophie