První sebepoznávací tarotová hra | Tarotová škola | Tarotová škola
Karta roku
Semináře
KUrzy Tarotu

První sebepoznávací tarotová hra

Vyprávím svou pohádku

Při psaní pohádky byla použita tarotová sada "78 Doors".


1. karta: název pohádky

Na obrázku vidím dvě děti, každé z nich drží v ruce balíček. Děti vypadají šťastně a spokojeně a zdá se, že si sem dárky přišly vzájemně vyměnit, ale není tomu tak. Při procházce je našly u otevřené brány. Ta brána vypadá, jako by vedla k tajemnému zámku. A taky, že ano. O zámku kolují v kraji tajuplné historky a většina místních věří, že se zakládají alespoň částečně na pravdě. Podle balíčků, nalezených právě na tomto místě a těmito dětmi, by se pohádka mohla jmenovat:

TAJEMSTVÍ

2. karta: úvod

Žila byla, v jednom odlehlém koutu světa, krásná hostinská. Svou práci milovala a těšila se na každý den, kdy ve svém hostinci přivítá nové a nové zákazníky, se kterými si vždy ráda povídala. Lidé ji měli rádi, protože měla pro každého dobré slovo a radu. I ji však občas trápila jedna věc, chtěla, aby ji měl rád úplně každý, aby byla pro každého dost dobrá. A tak hrozně moc chtěla být jako myška, která dokáže proklouznout úplně všude, aby věděla, jak o ní lidé ml! uví a co si o ní myslí.

3. karta: zápletka

Protože však kouzla a čáry jsou výsadou hlavně čarodějů a mágů, musela tahle hostinská používat různé triky a lsti, které jsou vlastní zase nám, lidem. Jednou z nich bylo přestrojení, které používala, když se chtěla dostat do blízkosti lidí, o kterých měla pocit, že o ní smýšlejí nehezky. Jednoho dne se takto v přestrojení vypravila do tetovacího salonu, ve kterém, jak věděla, se scházejí návštěvníci jejího hostince. Poslouchala za dveřmi a po chvíli začala cítit obrovský zmatek. Slyšela totiž, jak jeden muž hodnotí její osobu jako vyloženě nesnesitelnou (něco v tom smyslu, jako znáte ten tip, co do všechno strká nos) a druhý mu oponuje, jak mu hostinská svou účastí a zájmem pomohla vyřešit složitou životní situaci.

4. karta: šťastný konec

Pár dní nato, byla tato žena, opět ve svém hostinci a připravovala sváteční menu pro své hosty, když v tom slyší jezdce na koni. Poznala v něm poslíčka jednoho z těch pánů, jejichž dialog vyslechla v tetovacím salonu. Dárek přijala a v hostinci ho netrpělivě rozbalila. Jaké bylo její překvapení, když uvnitř našla, jako vyjádření díků, sošku anděla. A v tu chvíli jí také došlo nesmyslnost jejích předchozího chování.

5. karta: ponaučení

A víte, milé děti, co naší hostinské došlo? Že si můžete myslet, že konáte všechno dobro světa, ale každý člověk má právo Vaši pomoc prostě nechtít. A že je úplně, ale opravdu úplně, zbytečné se trápit tím, co si o nás druzí myslí, protože koneckonců by to byla docela nuda všem připadat stoprocentně dokonalý a že je naopak někdy fajn jít proti proudu a trochu "rozčeřit" vody :-)
Koho mi připomínají postavy z pohádky a co mám s těmito lidmi společného?

V postavě hostinské určitě vidím sebe, dokonce jsem se přistihla, jak mám tendence občas psát v první osobě...
Jsem také já součástí pohádky, vidím se v některé postavě?

viz. výše
Čeho se v mém životě týká ponaučení z pohádky?

Určitě nechtít se zavděčit všem, nesnažit se, aby mě každý měl rád, už třeba jenom proto, že já to s okolím také tak nemám, někdo je mi prostě sympatičtější, někdo méně...
© 2018 Jarka Edita Klejmová

Přihlašte se k odběru newsletteru
Získat newsletter