První sebepoznávací tarotová hra | Tarotová škola | Tarotová škola
Newsletter
Karta roku
Semináře
KUrzy Tarotu
Tarotový receptář
Tarot jako hra

První sebepoznávací tarotová hra

Vyprávím svou pohádku

Při psaní pohádky byla použita tarotová sada "78 Doors".


1. karta: název pohádky

Na obrázku vidím dvě děti, každé z nich drží v ruce balíček. Děti vypadají šťastně a spokojeně a zdá se, že si sem dárky přišly vzájemně vyměnit, ale není tomu tak. Při procházce je našly u otevřené brány. Ta brána vypadá, jako by vedla k tajemnému zámku. A taky, že ano. O zámku kolují v kraji tajuplné historky a většina místních věří, že se zakládají alespoň částečně na pravdě. Podle balíčků, nalezených právě na tomto místě a těmito dětmi, by se pohádka mohla jmenovat:

TAJEMSTVÍ

2. karta: úvod

Žila byla, v jednom odlehlém koutu světa, krásná hostinská. Svou práci milovala a těšila se na každý den, kdy ve svém hostinci přivítá nové a nové zákazníky, se kterými si vždy ráda povídala. Lidé ji měli rádi, protože měla pro každého dobré slovo a radu. I ji však občas trápila jedna věc, chtěla, aby ji měl rád úplně každý, aby byla pro každého dost dobrá. A tak hrozně moc chtěla být jako myška, která dokáže proklouznout úplně všude, aby věděla, jak o ní lidé ml! uví a co si o ní myslí.

3. karta: zápletka

Protože však kouzla a čáry jsou výsadou hlavně čarodějů a mágů, musela tahle hostinská používat různé triky a lsti, které jsou vlastní zase nám, lidem. Jednou z nich bylo přestrojení, které používala, když se chtěla dostat do blízkosti lidí, o kterých měla pocit, že o ní smýšlejí nehezky. Jednoho dne se takto v přestrojení vypravila do tetovacího salonu, ve kterém, jak věděla, se scházejí návštěvníci jejího hostince. Poslouchala za dveřmi a po chvíli začala cítit obrovský zmatek. Slyšela totiž, jak jeden muž hodnotí její osobu jako vyloženě nesnesitelnou (něco v tom smyslu, jako znáte ten tip, co do všechno strká nos) a druhý mu oponuje, jak mu hostinská svou účastí a zájmem pomohla vyřešit složitou životní situaci.

4. karta: šťastný konec

Pár dní nato, byla tato žena, opět ve svém hostinci a připravovala sváteční menu pro své hosty, když v tom slyší jezdce na koni. Poznala v něm poslíčka jednoho z těch pánů, jejichž dialog vyslechla v tetovacím salonu. Dárek přijala a v hostinci ho netrpělivě rozbalila. Jaké bylo její překvapení, když uvnitř našla, jako vyjádření díků, sošku anděla. A v tu chvíli jí také došlo nesmyslnost jejích předchozího chování.

5. karta: ponaučení

A víte, milé děti, co naší hostinské došlo? Že si můžete myslet, že konáte všechno dobro světa, ale každý člověk má právo Vaši pomoc prostě nechtít. A že je úplně, ale opravdu úplně, zbytečné se trápit tím, co si o nás druzí myslí, protože koneckonců by to byla docela nuda všem připadat stoprocentně dokonalý a že je naopak někdy fajn jít proti proudu a trochu "rozčeřit" vody :-)
Koho mi připomínají postavy z pohádky a co mám s těmito lidmi společného?

V postavě hostinské určitě vidím sebe, dokonce jsem se přistihla, jak mám tendence občas psát v první osobě...
Jsem také já součástí pohádky, vidím se v některé postavě?

viz. výše
Čeho se v mém životě týká ponaučení z pohádky?

Určitě nechtít se zavděčit všem, nesnažit se, aby mě každý měl rád, už třeba jenom proto, že já to s okolím také tak nemám, někdo je mi prostě sympatičtější, někdo méně...
© 2018 Jarka Edita Klejmová

Přihlašte se k odběru newsletteru
Získat newsletter