Víte, původně jsem si říkala,že se k současnému světovému dění vůbec vyjadřovat nebudu.
Že je těch veřejných vyjádření víc než dost. A že je navíc na situaci kolem covidu tolik protichůdných názorů a pohledů, které vedou k nehezkým střetům, že svůj olej do ohně fakt přilévat nebudu.
Ale pak se něco stalo.
Po dlouhé době jsem měla potřebu zavolat své dlouholeté kamarádce se záměrem zjistit, jak se má a zda je v pořádku. Nebyla. Skoro jsem ji nepoznala. Z té laviny jejího strachu a katastrofických scénářů, které na mne vysypala bez šance, že bych se mohla vyjádřit i já, jsem se chvilku vzpamatovávala…to mi věřte.
Po pár dnech jsem narazila na status jiné blízké duše, která vložila do svých slov přesně to, co cítím též. Holt, Andělé v lidských tělech existují. To je už vědecky prokázáno.
Nebo ne? 🙂
Ta polarita, kterou jsem během pár dní zažila, mi moc pomohla. Pomohla mi uvědomit si, jak to mám a že je to tak v pořádku, i když to někteří moji blízcí mají jinak.
Pomohla mi vzpomenout si, kdo jsem, čemu věřím a co mi v životě funguje a vždy fungovalo. A co ne.
Slova této druhé kamarádky mne povzbudila, neboť jsem si uvědomila, že se svým osobním postojem k situaci nejsem sama. Člověk je přece jen tvor společenský a potřebuje někam patřit, že.
A tak jsem své rozhodnutí přehodnotila a píšu. Možná moje slova taky někoho podpoří, kdo ví…
Takže, jak to v současných dnech mám?
Bydlím na malé vesnici a každý den za to děkuji (žít v Praze, možná by tento text byl jiný, ale je to zkrátka takhle).
Už přes 10 let nemám televizi. Když jedu autem, pouštím v rádiu jen písničky (bez zpráv a reklam) a současným informacím o covidu se záměrně vyhýbám také na internetu. Co nejvíce času trávím na zahradě, v lese, propojuji se s přírodou a kdykoliv vysvitne sluníčko, obracím k němu tvář.
Také tyto řádky vznikají na naší prosluněné zahradě – tady totiž inspirace doslova šprndí a slova se vynořují sama od sebe.
Co dál?
Odpočívám daleko víc, než kdykoli dříve. Denně medituji. Se svou malinkatou vnučkou Rozárkou si užíváme svoje pravidelná páteční setkání. Jsou plná objevování nových krás světa, smíchu a radosti.
Pokud mě zasáhne něco podobného, jako s první kamarádkou výše uvedeného příběhu, děkuji za výzvu a lekci (neboť pokud bych v sobě neměla svůj strach, pak by se mě ten její vůbec nedotkl) a své emoce si zpracuji sama. Neustále si opakuji, že každý má právo na svůj vlastní postoj a názor.
Odnaučila jsem se zlobit na druhé, že to mají jinak.
Ano, jistě, psala jsem o své potřebě být součástí celku a touze sdílet stejné názory, ale taky věřím, že každý z nás žije ve svém vlastním Vesmíru a ten si můžeme coby Tvůrci vyzdobit podle svého.
Není to skvělé?
Myslím si, že ve všech vyhrocených situacích víc než hádky a demonstrace pomáhá něco jako tohle:
- vnitřní klid
- dobrý spánek
- výživné jídlo
- čistá voda
- harmonie
- zdravý selský rozum
- pohoda
- nadhled
- láska
- vděčnost
Taky jsem přesvědčená o tom, že každý z nás má právo volby: můžeme se zaměřit na to, co nás těší, v čem nacházíme smysl a co nás povznáší. Nebo se můžeme rozhodnout pro opak. Máme právo si to zvolit. A proto tento víkend na příklad nejdu k volbám (ty mi fakt smysl nedávají a prosím, nepokoušejte se mě přesvědčit o tom, jakou chybu dělám..to už bez úspěchu zkoušeli jiní :-)).
A víte, co je pro mě úplně, ale úplně nejdůležitější? Čas. Ve svých 57 letech si čím dál více uvědomuji jeho hodnotu. Snažím se ho proto využít tak, abych měla z každého svého dne radost. A ono to fakt jde. Vždyť všechno je vlastně o tréninku a záměru.
A taky hodně o kreativitě, tvoření. Zkuste si tipnout, která z těch dvou kamarádek výše uvedeného příběhu je kreativní a prodává jedno své dílko za druhým a která ne?
Správně!!
Možná proto jsme teď s Jardou vyndali ze šuplíku své staré projekty a rozhodli se dokončit to, co jsme před pár lety začali. Právě „doupravujeme“ 2. díl knihy „Tarot jako hra“ , který se jmenuje „CESTA ČTYŘ POUTNÍKŮ“ a když nám budete hodně držet palce, rozešleme vám ještě před Vánoci její nabídku.
No a teď by to chtělo nějaký závěr…
Nenapadá mě nic jiného, než vám popřát, abyste se nenechali ovlivňovat a nejen k situaci covidové, ale ke každé jiné, se postavili způsobem, který z hloubi duše cítíte, že je „ten váš“.
Mám totiž pocit, že právě o tomhle jsou tyto dny.
Mějte se pěkně. 🙂
